Dillí

18 hodin cesta, pohoda :-) Na začátku si nás sice nějaký borec kontroloval (jako koho okradne az usne, ale dívali jsme se na něj tak skarede, ze to ani nezkusil). Nad ranem jsem provedl test hlídacího psa a failnul. Nicméně cesta pohodova. Hailey i Bradbury docteni.

Prvně jsme chtěli najít hotel, který nám vsici doporučovali. Byl trochu z ruky, ale metrem jsme se lehce přiblížili. Pak cyklo rickshaw, který vůbec netušil kam jede. Zkratim to, hotel jsme nenašli. V druhem ve druhé části města taky nic - plno. Takže zpět na původní hotel, dokonce původní pokoj. A 4 hodiny v .... Takže už jen večeře a spát.

Prohlídku Dillí na kole se mi nepodařilo zajistit, borec neměl kancl a webovky vypadaly ok , ale nejely. Takže po vlastních a metrem. První z e dvou dnu jsme věnovali jídlu (překvapivě) a Gandhimu. Byl to borec.

Večer snaha o místní noční život, ale teda fail musím říct. Na dotaz kam jít zaparit na místní a ze nechceme nic nice a fancy nás poslali do podniku, kde se sedelo, jedlo a sem tam možná pivo. Obešli jsme cele Dillí 1 a nic, takže jsme zapadli do sports baru a sledovali kriket a snažili se uhodnout pravidla. Hokej bohužel nevysilali, takže nám textová zpráva o výhře nad Slováky musí stačit.

Rano pozdější budicek (je třeba si zvyknout na nove časové pásmo...OK, tak ne, prostě se nám nechtělo vstavat ). Směr národní muzeum. To jsme proleteli. Zklamalo me. Čekal jsem historii v kostce, aby mi všechny příběhy zapadly do sebe a prd. Přesun na Khan market... Shopping nic moc-jeste ze nejsme ženské, tem by se tu asi líbilo.

Chyběla už jen jedna hlavni památka. Mešita. Byl z ni slušný výhled hlavně na Red Fort, kterou jsme navštívili úplně první den. Hlavni vzpomínka bude asi patřit ale místní restauraci, kde si hosti podávají židle. Viz foto po bradu špinavého urbeca. Tak dobré to bylo :-)

Poslední dva dny jsme měli štěstí na počasí, včera večer jsme zmokli durch, dnes jen trochu. Nic, utratit poslední prachy, a v jednu na letiště. Ve čtyři letime a odpo jsme v Pze! Asi aby nebyl sok moc veliký z toho přesunu, tak indický oder bude suplovat naše lednicka - někdy hodně dávno prý vypadly pojistky... :-\ :-) myslím, ze se najdou i výkaly na chodnících a i nějaké ty krávy ;-)  

Sumarizaci jak se znám z minulých slibu na blogu neudelam, takže třeba někdy bude zase pokračování, ale asi na jiné adrese.

Čao

Jailsamer

Vlakem z Johdgpuru do Jailsameru....
Rano jsme se vyhli místnímu podvodnikovi, z čehož byl zklamaný. .. Chtěl dohodit fakt levný hotel ( a pak by následoval dráhy výlet na velbloudy).

Moc toho tady není... Jen mistní pevnost (jako všude jinde) a pak vyjížďky na velbloudech. Trochu jsme bojovali jestli na ne jít nebo ne... Přece jen už jsme na nich byli, ale není co jiného bychom dělali, takže jo. 

Odpo nás vyzvezdl jeep a s nějakým japonským párem jsme jeli na velbloudy. Po cestě několik zastávek na chrámy. Do každého zase další vstupné... Do druhého už jsme ani nesli. Po cestě byla možnost koupit pivo, tak jsme si jedno (jedno! Blbanci) koupili.. Po velbloudech nás totiž čekala večera.

Projížďka to tentokrát byla poradna. Z inzerovane hodiny a pul sice nakonec tak hodka, ale bolely nás slušně třísla i tak, takže bez stížnosti. Celou cestu nám průvodci vyprávěli jak mají těžký zivot . účel byl jasmny...dostat velké spropitne. Slečna Japonka několikrát nedávala pozor a spadl ji šál.. A můj průvodce, který se mnou sedel na velbloudu, musel zvedat. Takže mám slušně natrenovane sedani, stoupání i klus... Jak se rozběhl, tak jsem jen doufal, ze nespadnu.

Po dojezdu se průvodci jali vařit večeři a my a velbloudi jsme měli volno. Takže relax v dunách, kde se z ničeho nic objevil prodavač piva.. Toz dali jsme si, že :-) průvodce Čechy znal. Zapamatoval si je díky jednomu co vypil 24 piv za tři dny :-)

Nakonec to s tím ochutnanim života na poušti nebylo marné a nějaký delší výlet mohl byt fajn... Takovy cundr no.. Akorát ne po svých a ne po lesech.

O pevnosti ani psát nebudu... Jen jednu záhadu, kterou jsme si z tama odnesli. Kdy chodí netopýr na velkou? Když se připravuje na spánek? To asi není moc příjemné... Ale tak i indického netopyra bych to pochopil :-)

Ted na čeká, doufejme ze "jen", 17tihodinovy přesun do Dillí.

Jodhpur

Jediný přesun autobusem byl v klidu. O půlnoci odjížděl, v pět mel přijet. Půl hodinka zpoždění byla krásná. Jednalo se o sleeper bus, tedy v lehatkove úpravě. Na délku 180cm, ale s batohama pod koleny to šlo překvapivě dobře. Po páté ráno jsme se kdesi ocitli... Tuk tuk nás vzal na na místě vybrány hotel a to i když byl jediný v širokém okolí v tuto denní dobu. Pak asi ale dostal extra prachy od hotelu, páč byl trochu dražší (330kc noc s AC)... No, proste každý si z vas porad chce trochu peněz utrhnout.

Po dospani jsme zkoukli místní pevnost na níž byl nejlepší asi výhled na město - modré město(sorry foto je jen ve fotaku). Modra měla odhanet prý hmyz... A pak zranice :-)  omelety u typka, který je dělá už 30 let... Za den spotřebuje 1500 vajec!
Pak asi nejlepší lassi (jogurtovy nápoj) co jsme měli. Nejlepší znamená ze byl fakt dobrý, bez následků a stali na něj frontu i místní... Večer krátký pokec s Kanadanama z Montrealu (potkat někoho je spis výjimka!) a spát v modré kobce.

Druhé ráno jsme omrkli vesnici v nedalekém okolí, jejich opiovy ceremoniál - bez naší účasti... Mohla byt sranda :-)
Nějaké další předváděcí akce v místních fabrikach a prodej drahého zboží... Ne, děkuji.

Odpo omeletka, lassi a minikurz vaření v místním obchodu s kořením. Všechno probíhalo na zemi na plynovém varici. 3 nebo4 různá veg jídla. Nic extra, ale špatné též ne. Aspoň to byla první Indka, na kterou se dalo docela koukat.

Docela me začala bavit aktivita focení... Čím větší hnus, tím lepší... Odpadky, výkaly všude a tak :-)  spousta fotek i videi je :-)

O půlnoci odjezd směr Jailsamer, kde ma být neskutečně vedro ... + pevnost a velbloudi.

Udaipur

Přesun vlakem byl bezproblémový... Já se prospal, Urbec prechroustal kousek Konečné diagnózy. Do Udaipuru jsme dorazili včas. Ceny taxíků do města měly byt určené vládou. Bohužel jejich budka byla zavřená, takže jsme si museli sehnat vlastního. Nakonec i docela levně. V hotelu Dream heaven jsme si vzali menší pokoj, ale poprvé s klimou! Předešlá noc byla totiž strašná - horká.

Já jsem zůstal na pokoji, protože jsem byl z toho vcerejsiho slunicka nějaký přešly... Urbec sel prozkoumat město. Večer už mi bylo lépe, takže následovala zranice :-)
Druhy den jsme si konečně koupili sandály - doteď jsme chodili v botech. Hlavní program bylo místní palác na břehu jezera. Je to zároveň i luxusní hotel. Co vám budu říkat, byl pěkný :-) pak jsme se bloudivym způsobem presunuli do muzea starých aut, kde vystavovali auto z Bondovky Octopussy. Cestou jsme narazili na Inda, albína... Jak stěna :-) ale jediný dokázal poradit správný směr.

Kromě zámku se tady da jet na projížďku na koních - ne. Nebo zkouknout západ slunce z jiného "paláce" na kopci. To jsme zkusili a po cestě nás naštval taxikář, který nás obiral o prachy... A samotný zážitek nic extra. Kdyby slunko zapadalo nad městem, tak by to byla jiná liga. Jo a ještě se da jet na lodicky... Taky ne :-)

Takže zbývalo jídlo a bazény... Jeden maji hned vedle, druhy v paláci - luxus. Akorát pivo za draho :-(  dneska ještě zkoukneme střešní bazén a nočním přesunem ukoncime povalovaci část dovolené.

Mimochodem, odvezeme si odtud nějaké hadry ... Opět košile či saka.. Vše na míru jako z Thajska. Když nám to tak holky chvalily :-) kurz vaření tady nebude, nějak jsme to zazdili. Jedeme nočním busem do Jodhpuru, modrého mesta. Teď si ctu já, urbec vyspava draka. Odpoledne jdeme vyzvednout hadry a asi na ten bazén. Zatím!

Jaipur

Budicek v pět proběhl bez problému, taxi též v klidu. Byli jsme na nádraží s hodinovým předstihem. Říkali jsme si jak je příjemně po ránu, žádné vedro... Ještě ze jedeme tak brzo. Jenže pak přišly na radu indické dráhy. Zpoždění... Hodinu, dvě.... Tři! Uz bylo vedro jak sviňa :-) to už naštěstí vlak jel. Měli jsme možnost sledovat život na nádraží docela dlouho.

Rodiny jsou na tohle dost připravené... Zásoby jídla měly na dlouho. My ne. Takže chipsy a další balené věci to jistily. Nějakou dobu před nama stal jiný vlak - nejnižší sleeper class pouze. Vypadá to, ze ma dvě podlaží...na tom horním se da jen ležet. Precpany byl tak, ze lidi ani nevycházeli. Jen posílali mladé naplnit lahve vodou, která je zdarma. Koukali jsme na to asi půl hodiny a pořad nás to bavilo! Tu se lidi sprchovali, tam mocili, jinde prostě jen spali.

Cesta mela trvat pres deset hodin podle lístku, ale nebyla to pravda... Tentokrát to bylo naštěstí pozitivní a jeli jsme asi jen šest hodin. Cesta docela utekla, já se prospal, něco jsme pocetli.

V Jaipuru jsme šli na hotel pěšky, ale vyhnout se nahanecum bylo náročné. Hned jsme razili dále na pevnost nad městem. Páč to bylo levnější, tak jsme si to k ní vyslapli do kopce než to 10 km objíždět. Výhled luxusní. Volné chvíle jsme klasicky prozrali. Tandoori chicken, kebaby apod. Luxus. Mám pocit ze poprvé prijedu ne o >5 kg lehčí, ale naopak :-) mám v plánu nás dotáhnout i na nějaký kurz vaření, at jen pak nevzpominam!

Další den jsme se prospali. Pak procházka růžovým starým městem. Růžové teda moc není... Spis oranžové, ale to je asi jedno. Jaipur je město pro baby. Nakupovat tu můžou az do aleluja! Sárí, náramky, drahé kameni... O tom byla i většina procházky. Pak nějaká observatoř, minaret, z kterého byl supr vyhled, palác s okynkama pro ženské na špehování života na ulici, obchody, obchody, stánky... A vše v brutálním vedru.

Radši po skončení procházky urychleny návrat na hotel. Pak pauza a vyzkoušení něčeho nového ayurvedska masáž. No, vyzkoušeli jsme a stačilo :-) horší masáž s jedinou zajímavostí... Lejou vám horky olej na čelo...pomáhá to proti nespavosti, ryme a depresím. Prý.

Potom zranice :-) krome veceri jsme si dali lassi, jogurtovy nápoj. Podruhé a podruhé stejný účinek. Do hospody jsem nedošel a musel zpět na hotel. Jak příroda zavolá, nedá se než mazat zpět :-) takže aspoň můžu dopsat blog. S pivkem, které nakoupil po cestě Urbec.

Rano vstavacka a přesun do Udaipuru. Prý romantického města u jezera. Tak nevím co tam budeme dělat my :-) myslím, ze tam je nějaký kurz vaření, takže asi tak.

Přesun do Agry a Taj Mahal

Let zpět naštěstí zrušen nebyl, takže jsme se dostali do teplého Dillí rychle a pohodlně. Měli jsme par hodin čas než nám mel jet vlak do Agry. Takže jsme žrali :-) Nevím jestli jsem to zmiňoval, ale objednání jízdenky do Agry bylo docela štěstí. Běžně se objednává třeba měsíc dopředu. My to zvládli týden předem.

Projít se po jakémkoli nádraží je zážitek na celý život ... Snazi se vas všemožně obrat, všude bordel jak sviňa, lidi leží všude nebo chodí sem a tam a cumi. Projíždějící vlaky jsou narvane k prasknutí. Teda hlavně nejnižší sleeper class, kde se stojí i na schodech. My měli lístek do 3AC, což je o level výš.

Doteď vše vycházelo, takže bylo otázkou času kdy se to změní. A ten čas nastal. Vlak začal nabírat zpoždění... Hodinu, dvě .. Na třech se to naštěstí zastavilo :-) co s volným časem? Jídlo :-) a taky jsme se šli mrknout do tourist booking office, jestli náhodou nepůjde koupit lístek z Agry dál. No a šlo to :-) a nejen tam. Koupili jsme prakticky všechny lístky na vlak co jsme potřebovali. A tím se nám vyloupl plán az do osmého května kdy dorazime zpět do Dillí. Haluz no... Byt hlavní sezóna, máme smůlu.

Tříhodinové zpoždění tedy beze zbytku využito. Nastoupili jsme (každý jinam) a jeli. Vlak vypadal na první pohled blbe, na druhy a třetí vlastně dobrý :-)
Za ty prachy hodně muziky. Svoje lehatko, povleceni, sem tam zásuvka s funkční klima! Tady by se naši dopravci mohli učit. Já jsem mel cestu celkem nudnou, Urbecovi chtěl spolucestující domluvit svatbu s jeho dcerou.. :-)
Zastávky neoznamuji, ale Indové se o nás oba postarali a vykoli včas, takže jsme v Agře potkali jeden druhého. Přesun na hotel v pohodě-zavolal jsem z nádražního kanclu do hotelu a zadarmo nás vyzvedl borec. No, nic není zadarmo, ze.... :-) druhy den jsme mu povolili nás vozit po Agře, páč tam není jen Taj Mahal. Cena rozumná...

Pivko s večeří na terase s pohledem na tmavý obrys Taj Mahalu a spát. V noci osvětlen není..

Vstavacka před šestou (je to drina, ta dovolena) a rychle tam. Není tak velký jak si myslíte, ale časem fakt uhrane. Slušná hrobka. Zajímavé je, ze minarety okolo jsou všechny nahnuté směrem od mauzolea... Možná prý kvůli ochraně hlavni části při zemětřesení.

"Sranda" je, že panovník co ho postavil, byl pak uvězněn vlastním synem do vězení, odkud pak Taj Mahal mohl jen pozorovat. No, udělali jsme nějaké fotky (radši dvakrát, páč urbec byl ve formě.. Btw. Už vám moc dalších fotek se slivovici neposle :-)  )  a šli na hotel. V těch šest ráno se to tam dalo, v devět už bylo plno... Hlavni sezona musí byt strašná.

V 10:30 bylo domluvené rande s ridicem. Velice milý chlapík, ukazoval nám knížku s doporučeními, ze je supr a tak. Ale klasicky jako každý Ind či naplava z Nepálu se vybarvil a tahal nás po obchodech, kde mel provize. Z jednoho nás téměř vykopli, když jsem se vysmál ceně, za kterou mi chtěl prodat kravatu či koberec. No, zbavili jsme se ho a šli dočkat večera, vybrat prachy a tak... Po cestě jsem viděl poprvé hořet elektrické vedení.. Nikdo si toho nevšímal, prostě hořelo a hořelo.

Ráno nás čekalo vstávání a shánění taxi ma vlak v 06:35, takže budicek v pět! (Domluvené taxi jsem odmítl, páč bylo drahé... Tzn. Asi o 15 Kč víc než by melo. Zní to možná blbe, ale cestovatelé pochopí...  )

Nejvýše položená cesta a Nubra valley

Ráno jsme posnídali a protože náš odvoz mel zpoždění, tak jsme se mu vydali naproti. Auto jsme po půl hodině potkali a nasedli. Novy řidič si spíš povídal s průvodcem než námi. Anglicky totiž moc neuměl. Cesta vedla kolem posvátné řeky Indus. Byla docela čistá, tak jsme si řekli ted nebo nikdy... No, studená byla asi takhle moc |_____| :-)
Dvě tři tempa a zpět do auta.

V Lehu jsme vyhodili průvodce a pokračovali ve třech. Začali jsme krutě stoupat (připomínám, ze samotný Leh je 3500m.n.m.). Postupně se objevoval poprašek sněhu na kopcích, na cestě a pak už i souvislá vrstva. Některá auta nasazovala řetězy, my vsak ne. Měli jsme nějaké MPV 4x4, tak to mohlo byt zvládnutelné. Časem se ale objevily vymrzle koleje a my nemohli dál. Navíc pohledy z okénka na strmé stráně byly kruté :-) Na téhle cestě většinou je místo jen pro jedno auto a provoz není nijak regulovaný, takže se brzy vytvořila kolona :-) Zachránil nás cizí řidič, který obtížný úsek zvládl.

Nahoře v Khardung La - 5602 m.n.m. to bylo opravdu znát. Dva tři kroky a motala se palice, těžko dýchalo... Moc jsme se nezdržovali a jeli dál. Zajímavý úsek byl když jsme míjeli bagr, který odhrnoval sníh.. Až s odstupem času jsem si uvědomil, že se tam musela snést lavinka :-) sestoupili jsme cca do 3600m.n.m.

V údolí Nubra, které v létě musí vypadat nádherně, protože je celé zelené, jsme nejdříve navštívili další buddhistický klášter v kopci. Toz dobré to bylo. Pak druhá místní atrakce - velbloudi. Projeli jsme se nejkratší možnou dobu kousek po místních písečných dunách. Potom jsme se nechali odvézt do námi vybraného hotelu (z čehož byl řidič dost zklamaný, páč přišel o provizi) a čekali na večeři snad ještě déle než předešlý den. Jídlo bylo ale božské. Omáčky, placky... Nevím jak se to jmenuje, ale bylo to supr. Nicméně bez masa, to se tady moc totiž nenosí. Takže je to o curry, čočce, špenátu, bramborách a chilli.

Ráno další, ale dost nudný klášter. Jediné zpestření bylo když se nás muslimští vojáci ptali odkud jsme (je to už hodně blízko Pákistánu)... Odpověď ČR je dost zmatla. Jako všechny ostatní. Vůbec netuší :-) nechali nás jet. Vojáci jsou v teto oblasti vůbec všude.

Cesta zpět byla podobná. Až na to, ze borec nazul řetěz ( nevím jestli na moje doporučení ). Jeden. Dva už nechtěl a neřekl proč... No, zase nám v jednu chvíli musel někdo pomoct. Nicméně jsme naštěstí dorazili v pohodě. Mimochodem ta cesta udělá z jakéhokoli auta maslostroj. Skakacka jak svina.

Večer jsme se nechali oholit/ostříhat od místního Banderase a druhý den směr Dillí. Dobré bylo placení holiče...

Já: "How much?"
On: "As you like..."
Po domluvě jsem mu dal 200 rupií (66 Kč)
On: "three hundert" :-)

Evidentně byla dobrovolnost zdola omezena :-)